Popis produktu

Labyrint revue 17-18/2005 V tomto čísle Labyrintu se setkáte samozřejmě s "klasikou", zastáncem práva na rozkoš důstojníkem de Laclosem, jehož Nebezpečné známosti (s. 181) se staly inspirací nejen pro divadelní, ale především filmové adaptace režisérů Vadima, Frearse a Formana (s. 183). Nad filmovými Lolitami se zamýšlí esej C. Santase (s. 194) a o čem mohou snít muži vypráví portrét populárního španělského režiséra Pedro Almodóvara (s. 188). Před sto deseti lety uvěznili za nepatřičnou známost s mužem dramatika a básníka Oscara Wilda (s. 57, Peter Ackroyd napsal jeho "vlastní" deník) a před rokem vyvolalo v Polsku pozdvižení vydání "atlasu teploušů" Michala Witkowského (s. 53). Časy se změnily, ale vztahy mezi lidmi, partnery, rodiči a dětmi tu zůstávají. Maxim Biller (píše německy, ale narodil se v Praze) v románu Esra (s. 25), který byl v Německu soudní cestou stažen z prodeje, nahlíží do intimního světa mezi evropským mužem a ženou tureckých imigrantů. Z opačné pozice se dívá v ukázce Mohamed Alí a já (s. 28) žena z Čech žijící s Íráncem. Britská spisovatelka Jeanette Wintersonová v brilantním ironickém eseji Sémiotika sexu (s. 61) nahlíží na vnímání homosexuality ve společnosti ("V jakékoli diskusi o umění či umělcích je heterosexuální orientace upozaďována, zatímco homosexualita je naopak zdůrazňována. To, s kým člověk šuká, je mnohem důležitější než to, jak píše, což je možná dané tím, že čtení vyžaduje mnohem větší úsilí než sex."). Zcela nekompromisní je ve svých názorech rakouská dramatička a prozaička Elfiede Jelineková (s. 36), s níž přinášíme rozhovor a ukázku z knihy Lačnost ("S ženskými si můžete dělat v podstatě všechno, jako by něco provedly a chtěly být potrestány."). Za jeden stůl by si s ní asi nesedl francouzský prozaik Michel Houellebecq, známý kontroverzními výroky ("Nikdy jsem neprojevil sebemenší nenávist k muslimům, přesto islámem velmi opovrhuji. Islám je nejpitomější náboženství na světě.").V tomto čísle najdete také zajímavé povídky a ukázky z románů současných zahraničních autorů psané různými jazyky: německy (Terézia Mora, s. 41), anglicky (Michel Faber, s. 66), francouzsky (Frédéric Beigbeder, s. 74), rusky (Vladimir Sorokin, s. 49), ukrajinsky (Jurij Andruchovyč, s. 45) nebo holandsky (Esther J. Endingová, s. 32). O vztazích ke specifickým obyvatelům New Yorku vypráví Robert Sullivan ve svém bestselleru Rats (s. 18: "Nejlepší návod, jak se zbavit potkanů: stresuj je, zařiď, ať mají kolem sebe hodně ruchu, přestaň je krmit a pak se sežerou navzájem."). Tradičně tiskneme povídky a ukázky z rukopisů od českých autorů (např. Lubomír Martínek, Stanislav Komárek, Šimon Šafránek, Hana Andronikova, Martin Šmaus, ze Slovenska Michal Hvorecký). Rozhovor přinášíme s Ivou Pekárkovou (s. 14), a také se Solo Lovcem (s. 148), který skrývá svou identitu.V bloku věnovaném výtvarnému umění najdete profily a barevné reprodukce výrazných mladých výtvarníků (Kateřina Šedá, čerstvá laureátka Ceny J. Chalupeckého, a Nor žijící v Praze Jesper Alvaer), ze současné světové výtvarné scény pak představujeme Pierra Huygha, Philippa Parrena, Liama Gillicka, Jeremyho Dellera a Aleksandru Mir. Tuto část doplňují teoretické texty, např. Nicolase Bourriauda (s. 109), autora Vztahové estetiky, nebo italského filosofa Giorgia Agambena (s. 147). Japonský tanečník Min Tanaka (s. 174) říká: "Mám dojem, že tlak, který společnost na umění vytváří, je stále větší. Šíří se tendence nazírat vše jen z hlediska prospěšnosti.""V jakékoli diskuzi o umění či umělcích je heterosexuální orientace upozaďována, zatímco homosexualita je naopak zdůrazňována. To, s kým člověk šuká, je mnohem důležitější než to, jak píše, což je možná dané tím, že čtení vyžaduje mnohem větší úsilí než sex. Nebo možná tím, že slovo SEX je mnohem víc vzrušující než slovo KNIHA. Nebo snad ne? A nezávisí to náhodou na tom, o jakou knihu a o jaký druh sexu vlastně jde? Osobně z toho mohu pouze vyvodit, že heterosexuální pohlavní styk je tak nudný, že dokonce i knížky jsou pro média atraktivnější." (Sémiotika sexu, esej Jeanette Wintersonové)