Popis produktu

Hořké konce vyzvědačů - Karel Pacner Strhující příběhy ze zákulisí tajných služebJames Bond, agent 007 s právem zabíjet, je tím nejhorším příkladem špiona. Mužný hrdina, který se vrhá do nejnebezpečnějších situací, ze kterých vždycky bez újmy vyvázne. Chlap, který se neustále předvádí a vzbuzuje pozornost. Takového vyzvědače by každá kontrašpionáž hned odhalila. O skutečných špionech a jejich úloze v dramatickém 20. století pojednává další kniha renomovaného publicisty, jež vychází z dosud utajených materiálů archivu tajných služeb.„Ve špionáži je dost špíny, lží, dvojí hry i zrádcovství, jež příliš často zastírají odvahu a čisté úmysly.“ Generál rozvědky KGB Michail Ljubimov James Bond, agent 007 s právem zabíjet, je tím nejhorším příkladem špiona. Mužný hrdina, který se vrhá do nejnebezpečnějších situací, ze kterých vždycky bez újmy vyvázne. Chlap, který se neustále předvádí a vzbuzuje pozornost. Takového vyzvědače by každá kotrašpionážní služba brzy odhalila. Agent v poli musí vystupovat co nejvíc nenápadně, splynout s davem. Informace a dokumenty získává tajně, jednoduše řečeno je krade. Za to dostává honorář úměrný významu kořisti. Naproti tomu vyškolení zpravodajci, kteří úřadují na ambasádě pod maskou diplomatů, musí neustále konverzovat s místními politiky, podnikateli, vojáky, umělci. I z tohoto tlachání o počasí, ženách, o whisky a o ničem na recepcích a na tenisových kurtech dokážou občas vytáhnout od toho druhého zajímavé zprávy anebo podněty k novému zaměření činnosti. Koncem třicátých let začaly sovětské tajné služby získávat vlivové agenty – muže a často i ženy, kteří měli proniknout do vyšších pater společnosti a snažit se ovlivnit jejich chování a práci. Většinou to bývali místní občané, výjimečně i vyslaní Rusové. Dodnes je kontrašpionáž na Západě objevuje. Západ není schopen takové lidi v Sovětském svazu zverbovat. Zahraniční diplomaté, obchodníci a umělci se totiž odlišují od místních obyvatel svým chováním – podle ideologického pravidla to byli nepřátelé, s nimiž se nemají stýkat. V zemích sovětského impéria, které mají kulturu blízko k Západu, byl takový nábor jednodušší. Před sto léy si vyměňovali vyzvědači zprávy jedině na papíře, byť někdy v zašifrované podobě. Koncem třicátých let jim měly usnadnit činnost vysílačky. Později je ještě doplnily smluvená hesla vysílaná rozhlasovými stanicemi. Tohle všechno je pravěk. Dnes kromě papírů si korespondují pomocí rychlovysílaček, které někdy retranslují informace přes družice. Kromě toho využívají internet a další sociální sítě, kde rafinovaným způsobem schovávají informace. S rozvojem techniky a proměn obyčejného života bude tento trend patrně pokračovat a my nemáme představu, kam zamíří. Nejspolehlivějšími vyzvědači byli odedávna vlastenci, lidé, kteří se bijí za svou rodnou zemi. Ve třicátých letech 20. století vklouzli do této kategorie fanatičtí komunisté, které vybírala k ilegální činnosti nejvyšší vedení komunistických stran. Politické strany se tak poprvé aktivně zapojily do tajných operací. Krvavé rozbití maďarského povstání na podzim 1956 sovětskou armádou a okupace Československa v létě 1968 ideové agenty i některé profesionální zpravodajce zpražila. Takzvaný socialistický řád přivážený tanky považovali za absurdnost, takovým stylem se nedá sociálně spravedlivý a demokratický stát vybudovat. Od té doby si všichni západní občané udělali ze špionážní činnosti lukrativní obchod – za informace požadovali tisíce a statisíce dolarů. Morálka je nezajímala. V šedesátých letech ohlásila americká Ústřední zpravodajská služba – CIA), že jednomu přeběhlíkovi ze sovětské tajné služby dala milion dolarů, novou identitu celé jeho rodině a nabídla místo k životu vzdálené od velkých měst, navíc ochranu speciální jednotkou. Byl to ten nejúspěšnější náborový leták. Příslušníci Výboru státní bezpečnosti – KGB) a Hlavní správy rozvědky Generálního štábu – GRU), kteří poznali západní styl života, se začali hlásit svým americkým kolegům se zajímavými informacemi. Pokud je neprozradil zaoceánský dublér sedící v Moskvě, dožili se klidného důchodu na Floridě, v Novém Mexiku či v Arizoně. Ovšem nebylo jich mnoho – i ve vysokých funkcích v CIA a ve Federálním úřadu pro vyšetřování seděli krtci, kteří za své zrádcovské informace inkasovali i statisíce dolarů. Nicméně i na ně nakonec dobře zaplacený člověk z Moskvy upozornil. Špionáž se definitivně proměnila v kšeft. Západní špionážní služby nemohly lovit spřízněné duše na ulicích Moskvy, Prahy či Varšavy. Vyhledávaly je při jejich cestách na Západ. Už to, že byli vysíláni na takové služební cesty, naznačovalo jejich význam. Občas se západním špionům nabídly sekretářky, telefonistky a další dívky, které pracovaly s utajenými materiály. Někdy se k nim přidávali funkcionáři na všech stupních, kteří cítili znechucení z komunistických sekretariátů a ministerstev. Špionáž se neustále vyvíjí. Na počátku 20. století museli vyzvědači vystačit s jednoduchými prostředky, dnes se bez nejmodernější techniky neobejdou. A tak jako nevíme, kam nás věda v příštích desetiletích povede, tak nemůžeme předvídat, jak bude budoucí špionážní technika vypadat. Stejně jako ve vědě i tady platí, že projde nečekanými zákruty – zákruty, které si dnes neumí nikdo představit. Obsah další knihy renomovaného publicisty Karla Pacnera mluví za své… Likvidace Lenina – nesplněný úkol – Sidney Reilly Umění vykonstruované sebevraždy – Walter Krivickij Stalinův Romeo – Dmitrij Bystroletov Životní pojistka v sejfu advokáta – Alexandr Orlov Úplatný gestapák? – Willi Lehmann Pod svým jménem v atomové továrně – George Koval Antinacista důstojníkem SS – Kurt Gerstein Geniální vynálezce vyzvědčem – Lev Těrmin Ztracen v sovětském vězení – Raoul Wallenberg Z profesionálního zabijáka vědcem – Jozif Grigulevič Krásné špionky obletované Hitlerem – Jan Čerňak, Olga Čechovová a Marika Rökková Platí až posmrtné obvinění – Duncan Lee Život se zahalenou tváří – Igor Guzenko Sebevražda hned po zatčení – Václav Knotek Člověk Kremlu ve Washingtonu – Alger Hiss Pod pláštíkem fanatického propagandisty – Otto Katz-André Simone Konec pod křižníkem Ordžonikidze – Lionel Crabb Kybernetickou válku podnítil Farewell – Vladimír Větrov Tajemství dvojnásobného přeběhlíka – Vitalij Jurčenko Ministr obrany – úděs prezidenta – Charles Hernu Sovětský exšpion britským šlechticem – Oleg Gordijevskij Teroristovy hrátky s tajnými službami – Ali Mohamed Radioaktivní poprava – Alexandr Litviněnko Debakl pod ukradenými jmény – Alexandr Potějev a jeho nelegálové Nebezpečnější než plukovník Peňkovskij – Sergej Skripal Uprchl nejvyšší důstojník – Sergej Treťjakov Podivná smrt matematického génia – Gareth Williams Agentka se přibližovala k Trumpovi – Marie Butanovová „Zlatá klec“ moskevská – Kim Philby a spol.